Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 44 z 1437. prosince 2007 | Autor: Kulíšek (2)
Obdivovatelka na okně...
Za Kulíškem mi začíná chodit kočička, to je super! Škoda, že je kastrovaný a nereaguje na ní.....6. prosince 2007 | Autor: Zuzi
Žijeme přece proto, abychom jedli!
Dobrý večer.
V minulých dnech mě mí kočkomilové celkem naštvali. Kolem mě se plavila slova typu "tloustne", "co to meleš, není tlustá", "to jenom roste, ale opravdu je nějak tlustší", a podobné, což mě nechávalo celkem chladnou. Až když velká panička zamávala malé před nosem sáčkem granulí s nápisem Purina Proplan Light, zděsila jsem se. Proč bych měla držet dietu?
Je pravda, že dřív jsem měla mnohem více pohybu. Narodila jsem se na jaře, týden před letními prázdninami si mě odnesli kočkomilové do mého nového domova, kde šťastně žiji doteď. Tři týdny jsem byla jen zavřená v domě, abych si na ně zvykla, a pak mě pouštěli už ven. To vám bylo žůžo! Všechny dveře byly otevřené, takže jsem si ...5. prosince 2007 | Autor: Bertrand
Jak jsem se stal mývalem
O víkendu se mí dvounožci rozhodli, že se půjdou podívat na výstavu koček. U páníčka mě to nijak nepřekvapilo, protože jsem ho už kolikrát slyšel říkat, že si stejně jednou nabrnkne nějakou kočičku, která ho nebude rozčilovat jako panička. Takže jsem usoudil, že se konečně odhodlal k činu. Sice nechápu, proč s sebou vzal i paničku, protože ta nikdy z vyhlídky na páníčkovo "nabrnknutí kočičky" nebyla moc nadšená, no ale šli nakonec oba.
Jenže! Když se vrátili, hned mi na nich bylo něco podezřelého. Cítil jsem z nich móóóc divný pachy a taky panička se chovala dost podezřele. Hned, jak mě uviděla, začala se BLBĚ chichotat, že prý jsem nějak malinkej a že prý vypadám skoro vypelichaně a ...3. prosince 2007 | Autor: Nelli White Amour
Můj NOVÝ DENÍČEK
Ahojte, dneska jsem si založila tady svůj vlastní deníček.. Tak, kdyžtak, jmenuji se Nelli, ale ta už tady je, tak jsem Nellinka (Kitty-Nelli).. A proč Kitty-Nelli?? Protože je to název mojí kočičácký stránky.. kdyžtak tady: www.kitty-nelli.sblog.cz ... Kdybyste chtěli vidět více mých fotek, něco o páničce a všechno možný, tak určitě se to dozvíte tam.. Něco málo také na mém profilu tady na Modrém Kočouřovi... Přemýšlím, že sem do albumů začnu přidávat fotky... Třeba se mi poštěstí a taky nějakej ten tejden budu na fotce na hlavní stránce Modrého kocouře :o)) To by se mi moc líbilo...
Jinak o mně... Vypadám na bílou britskou krátkosrstou čičinku... Jsou mi už dva roky a moje první ...3. prosince 2007 | Autor: Bublinka (Vrnítko)
Můj nejhorší týden
Ahoj. Jmenuji se Bublinka a musím se Vám s něčím svěřit. Totiž - já si myslím, že mě moji dva páníčkové asi nemají rádi. Jak jsem na to přišla? Asi před dvěma týdny podal můj páníček z půdy velkou modrou klec, zavřel mě do ní, byl hrozně sladkej, to bylo pořád samý "čičí, čičí, neboj, hned budeš venku..." No, klec se se mnou zvedla a já už jen pozorovala, jak se pohybuju chodbou až ven. No, už jsem tušila, že něco není v pořádku. Tak jsem začala tlapkama vyvracet mřížku. Nepomohlo. Tak jsem ji začala kousat. Taky nic. Když v tom... VŽUM!!! Jejda, to byl rámus! To jsem se lekla! A zase: VŽUM!! Stačila jsem si všimnout z klece, že to, co vydává takový strašný zvuk, byl nějaký velký předmět ...2. prosince 2007 | Autor: Mňouk
Má mě rád, nemá mě rád
Tak se na něj podívejte - ten prcek Riči, to neviňátko... Jak se objeví, radši bych se měl někam schovat! Hned se na mě vrhne, pevně si mě podrží, oblíže mi uši... Já jsem už kliďas, tak mi ty jeho vylomeniny teda moc nesedí! No ale občas se to s ním vydržet dá. Pořádně baští, roste a roste, ale mňoukání mu zatím vůbec nejde. Píská a kvíká :-) Je to mazlík, přede jako o závod a zvědavostí by vlezl úplně všude. I když - nedávno jsem před ním doma utíkal a schoval jsem se do pootevřené skříně. Páníček ji pak zavřel... Měl jsem sice klid, ale naštěstí mě taky našli. Navždycky bych teda v almaře zůstat nechtěl!2. prosince 2007 | Autor: Mandy (2)
Noční výlet
Ahoj všichni ... kočičky i kocouři!
To vám zas byl den! Dnes vám řeknem o nedávné příhodě, jak jsem utekla po tmě z bytu a lidičky mě museli hladat až venku na ulici :o)
Dyť to znáte - přichází zima a vše dvounohé se jede lyžovat, a my kočičáci se jen nudíme doma. V pátek večer se i moje lidičky chystali na velkou výpravu na jeden z nedalekých kopců, a kromě jiného si chystali lyže a takový ty věcičky.
Dveře na chodbu zostali otevřené a chodba byle téměř prázdná. Nikdo tam nestál, lidičky byli dolů v pivnici a já jsem se vesele procházela po chodbě. Po schodišti - hoře, dolů, kožouškem jsem vymetla všechny kouty, a taky jsem si přivoněla k zvláštně páchnoucímu jídlu pro ...29. listopadu 2007 | Autor: Martin Ručinský (Růča)
Deprese pominuly
Moji milí, hebcí přátelé,
nebojte se, mou odmlku nezpůsobila tragická smrt pod koly auta ani deprese (ty už úspěšně pominuly), nýbrž trucující panička, která po (údajně) lživém a pomlouvačném pamfletu odmítala zasednout k počítači a odtlapkovat mé další povídání. Musel jsem tedy použít lehký donucovací prostředek - prostě jsem jí pohrozil, že bude v brzku následovat otevřený dopis Martě číslo 2 - a ejhle, hned jsou vidět výsledky. Zřejmě se lekla, že pokračování mého trpění by vyvolalo zájem tisku nebo, nedej bože, i komerčních televizí, které si tak rády smlsávají na neštěstích všeho druhu a zvířecích miláčků zvláště. Patrně se při pomyšlení, jak hrozně by jí televizní obrazovka přidala ...29. listopadu 2007 | Autor: Monty Jack
Lumpárny, lumpárny a zase lumpárny, na to mě užije
Tak už je to tady, po mém skoro 2 měsíčním působení v mé rodině jsem se dostal do řečí, všude mě pomlouvaj. Už není žádný „Montýsku, ty jsi ale krásné a hodné koťátko,“ ale teď je jen samé „Monťoure, necháš toho, Monťoure, kam to zas lezeš, já tě vidím, Montidlo, necháš mě alespoň umejt nádobí?“ No je toho víc. Ale nejlepší je „Monťákuneskákejminanohytyprevítemalej“, dvounožkyně u toho děsně řve a to nejvíc, když stojí před zrcadlem, maluje se a ještě není oblečená, a hlavně to nečeká, povím vám, je to děsná švanda. „Montýsku“ slyším jen v případě, když už mě ty lumpárny zmůžou natolik, že se nechám odtáhnout dvounožcem na gauč a tam usnu a u toho děěěěsně moc předu, to se ze mě můžou oba ...28. listopadu 2007 | Autor: Zuzi
Nedělní oběd podle Zuzi
Přeji příjemný den,
nepříjemný den vám asi jen tak nepopřeju, protože jsem slušně vychovaná kočka. Dobře, kecám. Ale dnešek mějte příjemný.
Ráda bych vás pomocí toho zápisku dostala do atmosféry nedělního oběda mých kočkomilů. Zahráli si na vlastence a uvařili si vepřo-knedlo-zelo. Já měla své kočičí žrádýlko v miskách, tak jak vždycky.
Ale dala jsem jim jasně najevo, že když se v neděli u oběda sejde celá rodina, já nebudu nikde bokem. Jistě, berou mě jako člena rodiny (nejmladšího, nejkrásnějšího, nejmilovanějšího) a velká panička by byla raději týden bez svých tří kafí za den, než týden beze mě. Ale prostě jsem si řekla, že poobědvám s dvoužnožci.
Nejdříve jsem si sedla na židli jako ...26. listopadu 2007 | Autor: Bertrand
Výchova: základní povely a aportování
Kdo nemáte zkušenost s výchovou, nebudete věřit, jaká je to dřina. Kdo zkušenost máte, jistě mi dáte za pravdu, že naučit poslušnosti a aspoň základům dobrého chování tvory, kteří - co si budeme nalhávat - inteligencí zrovna neoplývají, vyžaduje opravdu silnou osobnost s nadprůměrnou dávkou trpělivosti. To já naštěstí jsem :-)
Výchova k pravidelnému podávání potravy je poměrně snadná, při potřebě mimořádných dávek reagují vychovaní jedinci celkem spolehlivě na povel miniáááu, vyslovený v co nejvyšší tónině. V případě, že toužíte po konkrétním pokrmu, který bohužel není ve vašem dosahu, mohl by se v něm však octnout za přispění vychovávaného individua, doporučuji povel složený jednak z ...25. listopadu 2007 | Autor: Pan Zrzek
Řádění v dešti
Ahoj kocouřové a kocouřky, dnes bych vám rád něco řekl. Máte vlastně vůbec rádi vodu? Já tedy NE! Je tak ošklivě mokrá! (Tohle nemohu ale říct o mém spolubydlícím Mourkovi, ten vodu přímo miluje!) Dneska mě má drzá rodina vyhodila DRZE ven, když pršelo. Já, malý chudáček, jsem se tam cítil vážně hrozně. A co teprve můj huňatý kožíšek? Musel jsem se schovat do ptačí budky. Jenže ta moje otravná majitelka za mnou přišla s nějakou odpornou černou věcí. Podle lidí je to foťák. Začala mě fotit. To se mi líbilo. Ale přece jen v dešti... to není ono. Tak jsem utekl na terasu a začal jsem tam honit míček. Ovšem terasa byla mokrá a já tam musel, chudáček, brzdit! Párkrát jsem narazil do plotu, ale to ...25. listopadu 2007 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše
Zvědavost
Dneska musím napsat já, Bastienova „Holka“, protože je mi jasné, že ten můj hrdý tygr se k tomu dobrovolně nepřizná. :o)) Bastís je strašně zvědavý kocouř, až mám občas pocit, že bych mu měla říkat „všudevlez“ nebo „všudestrčilčumák“. Ta jeho zvědavost překoná i jeho strach z neznámých lidí. Stačí, aby otevřeli tašku, a už je s nimi kamarád (tedy hlavně s obsahem jejich tašky).
Jediné, co snad tu jeho zvědavost trumfne, je jeho vášeň pro kočičí tyčinky. Když chci kocoura odněkud vylákat, musím zachrastit s balíčky tyčinek. A ten se vždy s blaženým výrazem šílence přiřítí a tyčinku okamžitě zhltne.
Nedávno jsem dorazila z práce a máma mi vykládá, že kocouř byl celé odpoledne hodný, že ...25. listopadu 2007 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše
Návod na Kyklopa
Musím se vám pochlubit, jak jsem zase jednou vyvedl pěknou kočičárnu. A přitom den začal tak mazlivě. Když ráno zazvonil budík, s holkou jsem se vymazlil. V koupelně mi zase roztomile překážela, když jsem se chtěl uložit v umyvadle, pod záminkou, že si chce čistit zuby. Dostal jsem napapáno, i když tuhle značku moc nemusím. Prostě klidný začátek normálního dne.
Když holka odcházela do práce, tak jsem seděl na skřínce u kytky, kam samozřejmě nesmím. Šla mě sundat a povídala mi, že jsem děsně zlobivý kocourek a že moc dobře vím, že tam nesmím, a hlavně se se mnou celu dobu mazlila. Tak jsem se k mazlení taky přidal. Hlavičku jsem si otíral a packama jsem jí hladil po tváři. Ani nevím, jak ...25. listopadu 2007 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše
Za co!?
To není spravedlivý!!! Kidovi to nikdo neudělal. Na začátku března mi zmizeli misky. Nejdřív se ztratila ta na masíčko a za pár minut i ta s granulkami. Zprvu jsem se radoval, že bude nášup, ale ono nic. Pak mě napadlo, že Holka na mě zapomněla. Jenže ony zmizely i misky s bráchovým gáblíkem. Co mě opravdu vyděsilo, bylo, když nám za pár hodin zmizely i misky s vodou. Začal jsem si hlasitě a důrazně stěžovat. K tomu Holka večer donesla obrovskou přepravku, tak velkou, že bysme se tam vešli oba s Kidem.
Ráno mě vyhladovělého nacpali do přepravky, která voněla po kocourech. Nakonec jsme dorazili k panu veterináři. On mi píchl žihadlo a já začal být ospalý. Za chvíli jsem dostal druhý a to ...23. listopadu 2007 | Autor: Zuzi
Holka na zabití
Nevím proč, ale své deníčky píši převážně v pátek, poslední dobou. Ale ať si tato písmena čtete v kterýkoli den, vítejte v dalším kukátku do mého života.
Dneska už jsem byla mírumilovná jako kotě (a to už jsem z těch kapánek odrostlejších koťat), ale to jste mě měli vidět v minulých dvou dnech...
Malou paničku schvátila angína, takže se přesunula k televizi spolu s peřinou, Harrym Potterem, časopisem Týden, mobilem a podobnými naprosto nezbytnými věcmi, mě nevyjímaje. Čekala, že si lehnu vedle ní na gauč, budu hezky spinkat a jí se bude marodit o něco lépe.
Zase jsem ji převezla. Přece nejsem kus sešitých listů s Nohavicou na obálce, ani smyšlená postava, co dostala do čela jakousi ...22. listopadu 2007 | Autor: Matýsek (17)
První den - pokračování
Čauky kočky a kočáci i všichni, co nás nejvííííííc milujete, konečně můžu domňaukat ten první den, kterej teda stál za to. Nóóó, protože všechno bylo až moc růžový, chápete. Cítil jsem se jako v kočičím nebi - KDYŽ - přiletěla ÓÓÓbrovská černá příšera a chtěla mě, malinký koťátko, okamžitě SEŽRAT. Jsem se teda lekl, fakt jsem se bál. Ale panička si mně potulila a řekla - mimi, to je Sára, je to pes a jezevčík a jenom si tě chtěla oňufat. A vono jó, fakt byla docela hodná, jenom mě chtěla porád olizovat, ale když máma říkala, že pes ne, to není kamarád.
A za chvilku něco ještě horšího - prý přijde strejda Kocour a že se o mě bude starat, a že má rád koťátka a všechny a potom přišel a Byl ...18. listopadu 2007 | Autor: Mňouk
Jak to mám s Ričim...
Ahoj kocouřové,
to by mě zajímalo, kdy z toho ten Riči vyroste? Nedá mi pokoj, pořád se chce jenom prát?
Bydlíme spolu ve velkém domě, ven můžeme chodit každý den. Máme to rozdělené. Já chodím ven v noci, Riči radši přes den. Já bych pak chtěl ve dne spát, ale když mě mlaďoch objeví, nedá pokoj, řádí jak tajfun. Zkouším na něj uklidňující hmaty a chvaty, ale je nepoučitelný... Ještě pořád mám váhovou převahu, s tím ale může být brzo konec! Jak objeví cokoliv k snědku, vrhá se na to, zblajzne to - a pak se jen odkutálí. Že to byla moje mistička? No, to mu tedy rozhodně nevadí. Je to nevycválaný pupík, občas ho popadne amok a když nemá na pračku mě, odnesou to kytky na chodbě. Z rozkvetlých ...16. listopadu 2007 | Autor: Zuzi
Tak dlouho se chodí s prosíkem o maso, až se maso dostane...
Přeji příjemný den.
Dnešní zápisek nebude ani úvaha, ani kurz pro kočkomily či kočky, nýbrž popsání mého zážitku z 13. 11.
Malá s velkou se chystaly na koncert Divokýho Billa. První jmenovaná měla v jídelní krabičce (copak vím, jak se ty vynálezy jmenujou?!) přichystaný řízek, brambory a pórek, aby se najedla ještě předím, než velká dorazí z práce, a hned pojedou.
Hned, jak malá panička došla domů, přihodila mi do misky pořádnou dávku granulí s rybí příchutí, abych i já se měla dobře. Což o to - hezky jsem se nakrmila a ještě jsem v misce nechala, když v tom mi kolem čumáčku začala tančit vůně řízku.
Malá panička seděla u počítače a ládovala do sebe večeři (kdyby to tak velká ...14. listopadu 2007 | Autor: Matýsek (17)
Už můžu, jsem skoro velkej
Ahojka kočky, kočáci i vy, kterým dovolíme se o nás starat. Tak jsem tady poprvé. Koukám, že teda taky něco škrábnu, když už jsem velkej - mám 5 měsíců a vážím 3,65 - to vás nestraším, jenom mňoukám, co řekl vet.
No ale abych začal odmala - narodil jsem se mamince Cassience a vyrůstal s bráchou Charlinkem a ségrama u naší paničky Ady a bylo to moc a moc prima. Já si vážně myslel, že je to napořád a že takhle to chodí všude. Ale - ale jednou vám přišla taková nějaká a koukala na nás a potom jenom na mně a najednou řekla Matýsek. Já se lekl, to slovo jsem neznal. Já koukal na mámu, Cassienku moji, a ta místo, aby mě bránila, klidně si sedla na batoh té takové nějaké a začala tam krmit ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 