Modrý kocouř.cz - Téma měsíce dubna 2007: Kocouří cestování

Lilly. Ilustrační foto. (c) Modrý kocouř.cz

Téma měsíce dubna se jmenuje "Kocouří cestování". Možná vaši kočičáci cestují často, možná jsou zvyklí, ale možná je to pro ně výjimečná věc. Možná jste někdy cestovali přes hranice, možná jste s kočičákem letěli letadlem... O tom všem, ale i o spoustě dalších věcí mohou být vaše příspěvky.

Napište nám přes formulář, nebo, pokud chcete přibalit ke svému příspěvku fotku, odešlete vše prosím přímo na kocouří e-mail.

Od Uhlíka: Já obecně cestuji nerad. Ale když to musí být, tak to tedy vydržím. Zejména, když jedeme na chalupu, je to vyváženo tím bezva cílem - přírodou :o) ..., ale zásadně chci mít otevřenou přepravku. Jsem moc hodný, nekníkám jako Růža a ani se nevydávám na cesty po autě. Ve vlaku nebo tramvaji vylézám jen tak napůl, abych viděl ven ;o). Mamka mě má v přepravce obvykle na klíně, abych dobře viděl a zároveň neviděl lidi (jsem roztomilý a všichni ti cizí mě chtějí hladit!). Ale v metru se strašně bojím. To nemám vůbec rád a ani otevřená přepravka nepomůže, ani mamčina ruka v přepravce ani nic. Třesu se jak sulc.

Od Růži: Já jsem už popisovala ve svém deníčku, jak jsem cestovala ze Slap, kde jsem se narodila, ke své mamince. To jsem křičela a plakala, jak o závod. Teď do přepravky jdu jen násilím ;o). Musí mě tam nasypat! Ale já to jednou vymyslím!!! V autě jsem celá zapnutá a když začnu plakat a mamka mě chce vyndat (protože mě jí je moc líto), tak jak rozepne zip, využiju toho a vyskočím a schovám se pod sedačku a prolejzám si auto. Jenže teď mě pásají do kšírek a mají mě na vodítku, abych taťkovi (nebo mamce) nelezla pod pedály. Prý by se ze mě mohla stát placatá kočička! No a jinými dopravními prostředky jsem zatím nejela, tak nevím. Ale až se to dozvím, tak vám to jistě napíšu.

Tak papa U+R

To je téma pro Mušlinku, nebo kocoury, kteří pravidelně jezdívají na chatu. Ale protože se dosud nikdo nepřihlásil, píši za Maxíka.

Maxík cestoval několikrát a vždy nebyl ani slyšet, ale viděla jsem, v jakém je stresu. Nejhorší byla cesta vlakem v roce 2003, z Prahy. Bylo vedro, pustila jsem Maxíka na vodítku a usnula jsem. Probudila jsem se a Maxík byl zalezlý pod protější sedačkou a nechtěl se nechat vytáhnout. Sedačku jsem odklopila, Maxíka jsem vytáhla. Tlamičku měl dokořán a oddychoval. Pít nechtěl, jíst také ne. Při další cestě do Prahy a zpět jsem zjistila, že je dobré nechávat Maxíka v přepravce. Tam se cítil poměrně bezpečně.

Poslední cesta trvala 10 hodin. Jeli jsme nejprve autem a pak autobusem. Maxík seděl v přepravce, ale po několika hodinách tiše zamňoukal. Pustila jsem ho na vodítku po autobusu, lidé stejně spali. Byl hodný. Najednou však přišla švýcarská pasová kontrola. Ukryla jsem Maxíka pod bundu. Celník chtěl vidět, co to mám za bouli, tak jsem bundu odhrnula a Maxík na celníka zamžoural. Já jsem ukázala pas a to ani nebylo potřeba.

Teď jsme na vesnici blízko Curychu. Maxík tráví dny v rohu pod postelí a občas, když mu otevřu okno, tak zmizí. Tady cestuje, aniž by mě informoval o tom, kam jde a kdy se vrátí. „Náš malý cestovatel, můj milý stresovatel.“

Téma měsíce dubna 2007: Kocouří cestování

Kocouří cestování

zumicka

Kocouří cestování

Karla

Nejnovější příspěvky v tématech

Krásné vánoční svátky

Přání vánoční kočičí

PF 2008

Máte návrh na téma měsíce?