Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Stránka 10 z 11
Dny ubíhají a každý den se něco děje. U nás v Pařezově...
1 297x
9. srpna 2004
Tedy přátelé, to jsem si zavařil! Kdybych to byl věděl...
3 332x
2. srpna 2004
Určitě už všichni víte, že máme doma kočičku Haničku...
3 308x
3. června 2004
Musím se omluvit všem příznivcům, ale chápejte, není čas
3 386x
11. května 2004
Tak jsem si tak přemýšlel, protože když je kocour nabaštěný...
3 353x
3. dubna 2004
Je tady zatím poslední, devátý díl našeho seriálu. Jak bylo vidět, seznamování kočičáků není nikdy úplně jednoduché, ale na druhou stranu se zdá, že snad může pomoci i plašší kočičce trochu se otrkat a být trochu více v pohodě. Vedeme si dobře, s čičinami je legrace a pomaloučku se stále víc sbližují. Před 14 dny tu byl syn s rodinou a Roi byl opět celé 2 dny za gaučem. Naopak Štěpánka se mezi hosty producírovala jak manekýna, přišla i zkontrolovat, co máme na talíři, a dokonce se sama přišla pomazlit s vnukem. Její proměna je udivující, jen chovat nechce, ne, ne...
3 257x
15. března 2004
7. ledna 2004: Dnes se dozvíte, jak to bylo na Silvestra. Roi je skutečně šikula. Ale jak to bude dál? Roi se Štěpánkou se k sobě chovají stále více přátelsky, dokonce si občas navzájem olíznou kožíšek a jejich honičky jsou v přátelském duchu i když občas z jejich objetí lítají chlupy. Silvestra se rozhodl strávit se mnou můj švagr. Když jsme přišli z nádraží, obě chlupaté koule zmizely za gaučem. Asi po hodině vylezla Štěpánka a šla opatrně zjistit co se děje, zkontrolovala boty a tašku, opět zpátky za gauč, ale navečer se uklidnila natolik, že si šla lehnout dokonce na své křeslo a i snesla, aby ji vetřelec pohladil. Roi tu nebyl...
3 172x
7. března 2004
Zdravím všechny kocouře a musím vám hned zpočátku...
2 867x
2. března 2004
23. prosince 2003: V dnešním díle vám přinášíme povídání o tom, jak to bylo u Roie a u Štěpánky o Vánocích. Tak jako všude, panovalo i tam veselí a radost i když kočičí říše má někdy stále tvrdá pravidla, kterým se nedá vyhnout. Jaké překvapení připravil Roi všem na Silvestra se dozvíte příští týden. Těšte se! Roi roste jako z vody, a protože stále zvětšuje svou velikost, není ani tlustý narozdíl od Štěpánky. Ještě stále si spolu nehrají, i když se občas očichají a dokáží baštit z jedné misky. Možná teď dojde ke změně, protože Štěpánka, přestože je vykastrovaná, prochází říjným obdobím a dokonce Roie provokuje ke hraní...
3 448x
29. února 2004
Napadl sníh a všechno schoval, zmrzlou kolejí jsem si vykračoval...
3 647x
23. února 2004
6. prosince 2003: Chci vám napsat jak pokračuje seznamování kočičáků. Prošli jsme si obdobím, které by se dalo nazvat "ignorace". Štěpánka se zřejmě rozhodla, že tu bude sama. Přestaly honičky, Roi mohl všude, kam chtěl, nikdo ho nevyháněl, ani po něm nemával tlapkou. Když Štěpánka byla u mne a přišel Roík, prostě se sebrala a šla pryč. V noci se Roi rozvalil u mne v posteli a Štěpánka odešla spát do pokojíku, když přišel k její misce sebrala se a šla pryč. Dostali třeba květináč s trávou, Roi seděl na jedné straně a upřeně se díval na Štěpánku, ta se k němu otočila zády a koukala do zdi. Malý si s ní chtěl hrát, lehal si před ní na záda, natahoval k ní packy a ona nic, prostě odešla. Chodil za ní jako stín, vyskočila na okno, on za ní...
3 630x
22. února 2004
1. prosince 2003: V dnešním díle vám konečně přinášíme odpověď na otázku: „Jak na to, aby se dvě tak odlišné čičiny seznámily. Vše se srovnalo do přijatelné roviny a myslím, že jsou všichni včetně paní Ludmily šťastni, i když je Štěpánka ještě trochu bázlivá. V příštích dílech však pro vás máme další překvapení. Samozřejmě jenom to dobré. Jaké? Uvidíte sami. Stav v jejich vzájemném vztahu je, řekla bych, stabilizovaný. Štěpánka se smířila s tím, že je zde i Roik a má právo se po bytě bez omezení pohybovat, hrát si s jejími hračkami, že ho beru na klín a chovám a že v noci spí i se mnou v posteli.
3 368x
15. února 2004
25. listopadu 2003: V tomto díle vám rádi představujeme změnu, která se znenadání udála u Štěpánky a Roie. Už je to mezi nimi lepší. Člověk by řekl, že je ruka v rukávě, ale jak se to vlastně stalo, na to si budete muset počkat do příštího týdne, kde vám paní Ludmila prozradí tajemství, jak na to. Jak to vlastně udělat, aby se ti dva zkamarádili? Možná si říkáte, co je s chudákem miminem, že se vůbec neozývám. Chudák miminko už není miminko, pořádně vyrostl, pěkně se otrkal a Štěpánka si na něj zvykla. Dokonce mu chtěla čistit ouško, ale to si nenechal líbit...
3 418x
8. února 2004
12. listopadu 2003: Po této zprávě nám bylo trochu smutno, že to seznamování nejde tak dobře, jak by si to jeden představoval, a tak jednoho začnou napadat různé myšlenky, jako např. že udělal chybu a že si druhou kočičku neměl brát apod. Člověk začne být zoufalý a říkat si, že už se to nezlepší, ale úplně zapomene na to, že i kočičky a nejenom lidé potřebují k seznamování spoustu času. S někým si padnete do oka hned a s někým vám to holt chvilku trvá. Pánem je tu jen čas. Roi je v pořádku, je moc milý a má se k světu. Horší je to se Štěpánkou, nevím co ji potkalo, když byla malá, ale tak jako se za 4 měsíce nenaučila ode mne chovat a mazlit, tak asi nikdy nepřijme Roie za kamaráda a nikdy nebudou spinkat vedle sebe...
3 361x
1. února 2004
Dnešní povídání začnu tím, že k nám zase přišly vánoce...
3 172x
30. ledna 2004
9. listopadu 2003: Takhle vypadala první noc a první ráno v novém domově. Když k vám přijde nové kotě, jste z toho pochopitelně na větvi a byli byste s ním nejraději všude a chtěli ho chránit, a to ještě víc když máte doma kočičku, která se na něj netváří zrovna jako na kámoše. Chcete si s novým kocouřem vytvořit hezký vztah, ale jak to udělat aby vaše číča nežárlila. V tomto díle to vypadá, jako že to nejde, ale když vydržíte pár dílů, uvidíte, že to jde. Noc na dnešek byla hororová, ale přežili jsme to všichni tři. Pozdě večer vyjela Štěpánka na Roie tak ošklivě, že jsem ho nemohla vydolovat zpoza křesla a stále na něj číhala jak sup na kuřátko. Rozhodla jsem se tedy, abych ji trochu udobřila, že miminkovi ustelu v koupelně, aby mamina spala v klidu u mne, jak je zvyklá...
3 308x
25. ledna 2004
V listopadu Modrý kocouř zachránil malého černého kocourka. Jak to bylo... 8. listopadu 2003: Co se dělo, když jsme zanechali kocourka vlastnímu osudu u paní Ludmily a kočičky Štěpánky, nám bylo vylíčeno ihned v první zprávě. Musím přiznat, že to vypadalo dost děsivě, ale ne zas tak, abychom nemohli doufat v happyend. Jen na vysvětlenou – u paní Ludmily mají kočičky svůj vlastní pokoj, kde je gauč a křeslo a další různé věci a to všechno jenom pro kočky! Z něj vedou dveře na zasklený balkon plný květin a zeleně, kde jsou dva krásně čisté kočičí záchůdky – vše už bylo pro Roie připravené...
3 995x
18. ledna 2004
Zdravím všechny chlupaté kocouře. Zdůrazňuji chlupaté, protože nevím, jak je tomu jinde, ale u nás je tedy zima, a proto mi dorostla zimní srst. Já jsem sice už jednu zimu prožil, ale nějak si to nepamatuji, byl jsem totiž ještě kotě. Ta zima je ale hrozný zmatek, moc s ní spokojen nejsem a pořád něco hledám. Tak nejdřív jsem začal hledat naší Věru, která si klidně někam odjela a pořád se mi nevrací. Říkala mi maminka, že je strašně daleko, prý až v Anglii, no mohla by mi domů přivézt něco britského, třeba ještě jednu kočičku...
3 273x
17. prosince 2003
Tak to jsem já. Jaffa z Lužinek. Vidítě ten naježený hřbet? Divíte se? No to se ani trošku divit nemusíte, protože já jsem musel jet v sobotu na výstavu až do Pardubic. Ráno v 5 hodin. Panička - maminka mě nelítostně strčila do bedýnky, já jí dvakrát vyskočil a tím to vlastně všechno začalo. Pochopte, já na to nebyl ale vůbec připraven. Celý týden se totiž u nás doma něco dělo. Maminka s Věrou pořád někam odjížděly, vracely se dlouho až se ve středu vrátili jen maminka a táta a Věruna odjela do Anglie. Tam odsud prý pocházíme, ale já tedy pocházím z Prahy a naše Hanka z Teplic, tak nevím. No a odjela a mě se po ní hned začalo stýskat. Taky dalmatiním holkám, protože Agina pořád vydává takové pištivé vzdechy...
3 382x
16. listopadu 2003
Určitě se kocouři divíte, proč jsem se tak dlouho neozýval. Kdybych věděl, co se u nás chystá, nevím nevím, asi bych to nedovolil. Ale stalo se. Byla sobota ráno, je to 4 týdny zpět. Normálně jsem vstal a normálně jsem si řekl o jídlo, které jsem dostal jako obvykle. Nic mi nepřipadalo divné přesně do chvíle, než dala panička do mé přepravky čistý ručník. Aha, asi někam jedeme, pomyslel jsem si. Ale ne, normálně mi do bedny nedovolily nastoupit, naložily jí do auta a nechaly mě doma s psicema. Jindy taky chodí pryč všichni, ale proč s bedýnkou? ...
3 116x
31. října 2003
Vždy jsem velmi milovala kočky. Obdivovala jsem je pro jejich půvab a povahu . Musím, ale přiznat, že jejich typická povaha, která se opravdu vyvedla hlavně u té mladší, nám přinesla nemalé starosti. Perského kocourka Damiána (neřekneme mu jinak než Damíšek a nebo princátko) jsme koupili před více než dvěma lety. Je to opravdu takový "princ". Mlsný a rozmazlený. Je to rovnocenný člen rodiny, nooo, i když o tom by se dalo asi diskutovat kdo má těch výsad víc. Jestli panička (maminka), děti a nebo naše kočičky. Může naprosto vše a není výjimkou, když Damíšek vznešeně kráčí po lince mezi talíři s přípravou jídla...
3 540x
17. října 2003
Dne 9. 9. 2003 jsme se stali hrdými novými ubytovateli kočky Šklíby. Nechci použít slovo “majitel”, protože Šklíba se dost dobře vlastnit nedá, ale zřejmě se rozhodla, že jí jako nová rodina budeme vyhovovat. Šklíbu jsem objevila vlastně pouhou náhodou, když jsem se uklikla na internetu. Nikdy předtím jsem kočku neměla, ale protože náš byt je prostorný a do Šklíby jsem se na první pohled zamilovala, bylo rozhodnuto. A to jsem netušila, jak báječná je Šklíba ve skutečnosti.
4 706x
17. října 2003
Možná si myslí spousta lidí, že kocouři celý den prospí, občas něco sní, trošku si protáhnou tělo a zase spí, ale to je nehorázná pomluva. Kocouři totiž pořád něco dělají. A když už spí, tak se jim zdá o tom, co budou po probuzení podnikat. Alespoň já to tak praktikuji. A už dlouho se mi zdálo, jak jsem konečně ulovil to žluté mrňavé kachně, co se mi stále potuluje po zahradě. A proto, když mě panička pustila na mojí obvyklou hodinku na zahradě, jsem zprvu dělal, že strašně čuchám u živého plotu, potom jsem doběhl do svého bunkru pod vrbou a když jsem si byl jist, že mám chvilku jen pro sebe, protože jsem paničku-maminku neviděl, šel jsem na věc...
3 039x
21. září 2003
Jak ten čas letí. Od návštěvy čápů na naší střeše už se toho zase tolik stalo, proto vám to musím přiblížit. Tak první věc, kterou jsem provedl, bylo to, že jsem trošku lovil a chytil jsem hadíka. Byl v záhoně pod jiřinami zrovna na tom mém místě, kde číhám a pozoruji ptáčky. Nevím proč tam přilezl, ale když jsem ho tam viděl, položil jsem na něj tlapku. Zatočil se a mě to polechtalo. Chvíli jsem ho nutil k pohybu, ale dělal, že to neumí a tak jsem si ho chtěl odnést jinam a on začal utíkat. No a byl sice mrštný, ale ne jako já a proto jsem po něm hupnul a potom už se nehýbal...
2 965x
9. září 2003
Včera odpoledne se konečně zvedl vítr. Foukal sice skoro horký, ale přinášel naději, že přijde déšť. Po těch předchozích tropických dnech by si trochu vody všichni přáli. Horkem umoření jsme čekali uvnitř domu, vyjde-li konečně dnes předpověď počasí. Dala jsem pejskům čerstvou vodu, pozvala jsem Jaffíka na trochu jídla, protože ani jíst se nikomu moc nechce a najednou slyšíme, jak na nás ze dvora volá manžel. Vyjdu tedy ven a hledám, kde že jsou ti krásní holubi, které ten vítr přinesl. A vidím. Že prý holubi, na sousedově střeše stáli 3 čapíci. Jeden na komíně, dva balancovali na svých dlouhých tenkých nožkách na hřebenu střechy. V té výšce byl vítr o mnoho silnější než dole u země
3 296x
15. srpna 2003
Tak jsem se dost dlouho neozval. Důvodem je to, že mám stále strašně práce. Nevěřili byste, kolik práce musí kocour doma zastat! Ale vezmu to pěkně od rána. Takže kolem půl páté musím zkontrolovat rodinu, jestli jsou všichni v postelích a pelíšcích. Většinou se ale ozve jen panička, někdy vstane, jde mi říct, že se mám najíst a pustí ven naší psí smečku, holky dalmatinky. Potom se zase zapeleší do peřin a já zkoumám, jestli spí. Lehnu si k ní a když hladí, vím že nespí, ale když přestane, to si potom vyskočím na okno a pozoruji. Teď, co je to horko, je to celkem dobré, protože v okně je síť proti komárům a mě se líbí ten jitřní chládek.<
3 056x
7. srpna 2003
Tak vám musím zase napsat něco o nových poznatcích a pokrocích našeho tříměsíčního kocoura Leopolda. Kromě toho, že si všude vyleze a všechno napálí svojí všetečnou tlapkou, si velice oblíbil našeho křečka Bedřicha. Asi mu musí neodolatelně vonět, protože klícku s Béďou jsem již podruhé našla převrácenou na podlaze, kam se dostal po parašutisticku z parapetu. Naštěstí je Béďa dosud živ a zdráv a nevšimla jsem si ani v jeho chování ničeho neobvyklého. Při posledním pádu klícky se ale rozletěla dvířka a chudák Béďa byl minimálně půl hodiny štvancem, než se mi ho podařilo polapit. Je strašně rychlý, a to se Poldíkovi náramně zamlouvalo. Každý křečkův manévr Poldíka dokázal neskutečně pokroutit a katapultovat do výšky...
3 163x
4. srpna 2003
29. března bylo krásné ráno, sluníčko svítilo, a proto jsem byl brzy na nohou. Šmejdil jsem si po bytě a najednou jsem potkal paničku. Co že tak brzy vstává, když je sobota? A i mladá panička už je oblečená? Co se děje? A co tady dělá moje zelená bedýnka? Všechno, co bylo v chodbě, jsem očichal, něco bylo známé, něco jsem ještě neviděl. Modrý kostkovaný pelíšek jsem dokonce pomáhal šít, a ty záclonky, modré, co mi jdou tak dobře k barvě kožíšku také. Ale co se děje??? Proč je moje miska na jídlo v tašce? To už mi nebudou doma dávat jíst? Někam mě stěhují....! Sedl jsem si a smutně na tu hromádku koukal a najednou mě panička zvedla, pohladila mi kožíšek a páníček, který také mezi tím vstal, mi popřál hodně štěstí, a ať prý se vrátím s medailí...
3 224x
25. července 2003
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
