
Jednou se člověčice zdržela o něco déle v práci, a když už se chystala k odchodu, rozezvonil se jí v kabelce telefon.
Volala sousedka: Ahoj, už jedeš domů? A mohla bys co nejdříve?
Copak? Proč?
Váš kocourek mi vlezl do auta.
No a?
Tak ho vyžeň.
To nejde, je někde pod kapotou, prosím, přijeď.
Člověčice zavolala člověkovi, který už se také chystal domů, aby ji vyzvedl, a za dvacet minut už uháněli k domovu.
Bylo to v listopadu a už byla tma, když se ulicí blížili k sousedčinu autu osvětlenému baterkou. Jen co zaparkovali, běželi se podívat, kde že to jejich kocourek uvízl. Při bližším ohledání zjistili, že z kocoura přes kabely a hadičky není skoro nic vidět, jen je slyšet jeho žalostné mňoukání. Co budeme dělat?
Měli pocit, že se proti nim vše spiklo. Kocour byl zaklesnutý pod levým předním reflektorem, kde se nemohl otočit, takže neuměl najít cestu ven. Soused, nadšený automobilista, odjel pracovně kamsi do Klatov. Sousedka navrhla, že zavolá známého automechanika, který prý bydlí nedaleko.
Automechanik dorazil za 10 minut a po chvilce začal rozebírat vnitřnosti auta. Koucourek se chvílemi mňoukáním připomínal, ale už míň vyděšeně, asi věděl, že pomoc je nadosah. Jakmile se v uvolněném prostoru mohl otočit, sám se snažil dostat ven a za pár vteřin už se choulil v náruči své člověčice. Ta, celá blažená, s ním hned běžela domů, aby mu dala něco dobrého do misky na uklidnění.
Tady vidíte, že kočky a automobilismus nejdou příliš dohromady.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?